Principy buněčné disrupce v biofarmaceutikách

Mechanické metody: Tyto narušují buněčné struktury mechanickými silami, jako je komprese a střih. Základní princip spočívá v použití vnější fyzické síly k přímému protržení buněčných stěn a membrán. Mezi běžné metody patří vysokotlaká-homogenizace (protlačení buněčné suspenze úzkou mezerou pod vysokým tlakem, aby se vytvořily vysokorychlostní smykové síly), perlové frézování (použití vysokorychlostního míchání mlecích kuliček ke vzniku smykových a nárazových sil) a ultrazvukové rozrušení (využití ultrazvukového kavitačního efektu k vytvoření tlakových rozdílů v buňkách, které prasknou).

Ne-mechanické metody:

(1) Chemické metody:Využití povrchově aktivních látek (např. Triton X-100) nebo organických rozpouštědel (např. ethanol) k narušení lipidové dvouvrstvé struktury buněčné membrány, čímž se zvýší permeabilita membrány;

(2) Enzymatické metody:použití hydroláz,-jako je lysozym (který štěpí peptidoglykan v bakteriálních buněčných stěnách) nebo celuláza (která štěpí celulózu ve stěnách rostlinných buněk)- ke specifické degradaci složek buněčné stěny nebo membrány;

(3) Fyzikální metody:
① Metoda zmrazování{0}}rozmrazování: Opakované zmrazování a rozmrazování způsobuje tvorbu ledových krystalů ve vnitrobuněčné vodě; výsledná objemová expanze vede k prasknutí buňky;
② Metoda osmotického šoku: Buňky jsou přenášeny z hypertonického prostředí do hypotonického prostředí, což způsobuje, že absorbují vodu, bobtnají a praskají.